Růže šípková je planý, bohatě větvený keř výšky až 2,5 metru. Má každoročně se obnovující prutové výhonky, lichozpeřené, palistnaté listy, složené z vejčitých, ostře pilovitých lístků. Vždy dva palisty vespod listu jsou celou délkou přirostlé k řapíku. Květy jsou bledě růžové, s pěti opadavými korunními plátky. Plodem jsou šípky, obsahující množství světle hnědých nažek. Kvete na přelomu června a července.
Popis rostliny
Keře až 3 m vysoké se vzpřímenými nebo obloukovitě prohnutými větvemi. Mají vlastnost liány a pokud se mohou o něco opřít, vyrůstají do výšky až 10 m. Kořenová soustava má kůlovitý kořen, který bývá doplněn mělce kořenícími podzemními výběžky. Větve jsou zelené a obvykle porostlé nepravidelně rozmístěnými silnými, stejnotvarými, hákovitými ostny. Bezostné jsou větve velmi staré, nebo mladé květonosné větévky. Listy jsou lichozpeřené, pérovitě složené, dlouhé až 11 cm, dvou až tříjařmé. Lístky jsou až 11 mm dlouhé, tvaru eliptického nebo vejčitého, bázi mají klínovitou nebo okrouhlou a vrchol zašpičatělý, na obvodu jsou zubaté. Koncový lístek je řapíkatý a ostatní přisedlé. Palisty jsou po obvodu žláznaté a bývají nejméně do poloviny přirostlé k řapíku listu.
Květy vyrůstají jednotlivě nebo po dvou či třech v řídkém chocholíku, jsou oboupohlavné, velké až 5 cm, pětičetné a vonné. Baňkovitá češule bývá až 25 mm dlouhá a mívá 26 až 36 drobných pestíků. Tři vnější kališní lístky jsou pérovitě zpeřené a dva vnitřní celistvé. Pět vzájemně se dotýkajících korunní lístků je vejčitých až široce vejčitých, na konci mělce laločnatých, mívají barvu bílou, slabě růžovou, růžovou nebo tmavě růžovou. V květu je mnoho tyčinek se žlutými prašníky, které nejvíce uvolňují pyl v dopoledních hodinách.
Výskyt
V Evropě je rozšířena po většině kontinentu, na východě roste vzácně, na severu sahá až k 60 ° severní šířky a na jihu přesahuje přes Středozemní moře do severozápadní Afriky. Její původní rozšíření dále sahá přes Turecko do Jihozápadní Asie přes Kavkaz až do Střední Asie. Růže šípková byla novými osadníky zavlečena do Severní, Střední a Jižní Ameriky, stejně jako do Austrálie a na Nový Zéland, kde většinou zplaněla a dostala se do volné přírody. V některých oblastech se hojně šíří a znehodnocuje tak místní pastviny, neboť na nich vytváří pro zvířata neprostupné křoviny.
Šípek je druh u nás hojně rozšířený na stráních, mezích, v křovinách, na okraji lesů, od nížiny až po okraj horského pásma, ale ojediněle se s ním můžeme setkat i v horách. Nejvýše roste na šumavské Kvildě ve výšce 1000 m nad mořem.
Sklizeň
Sklízí se nepravé plody — šípky (Fructus cynosbati), ideálně v době dokonalé zralosti, na přelomu září a října. Z bylinářského hlediska není zásadních námitek vůči záměně za šípky růže alpské (Rosa pendulina L.) nebo růže svraskalé (Rosa rugosa L.), případně růže trnité (Rosa pimpinellifolia L.). Posledně jmenovaná je na vtamín C dokonce podstatně bohatší, v průměru obsahuje 1 100 mg.
V minulosti bylo navrženo několik metod sušení, nejvíce se osvědčilo rychlé sušení při vyšších teplotách v rozmezí 60 až 80°C. V každém případě je však ztráta vitamínu C značná. Byť použijete jakýkoliv způsob sušení a jakoukoliv přípravu čaje, v šálku o obsahu 125 ml nebude více než 10 mg vitamínu C.
Význam v léčitelství
Důležitou obsahovou látkou je vitamín C, jehož obsah kolísá mezi 300 mg% u přezrálých a 700 mg% u plně zralých plodů. Dále zde nacházíme beta karoten, vitamíny skupiny B, třísloviny, kyseliny citronovou a jablečnou, cukry, slizy, a přibližně 4% minerálních látek, z nichž polovinu tvoří draslík a vápník. Obsaženy jsou též flavonoidy, pektin, stopy silice.
Šípkový čaj obvykle podáváme jako posilující prostředek. Můžeme využít též jeho močopudného účinku, a to při zánětech v oblasti urogenitálního traktu. Celé šípky povaříme několik minut ve vodě, v poměru od 1:4 do 1:6 a ponecháme několik hodin vyluhovat. První výluh by byl slabý, proto vřelým slabým šípkovým čajem spaříme vřes, lipový květ či mateřídoušku. Výbornou kvalitu mají druhý a třetí odvar, čtvrtý můžeme opět posílit či nastavit některou z uvedených drog.
Drcené šípky vaříme asi 10 minut a vyluhujeme do vychladnutí na pitnou teplotu. V tomto případě filtrujeme čaj přes husté pláténko, abychom zabránili průniku nepříjemných chloupků do nápoje.
Dávkování čaje, který je na přechodu mezi čajem potravinářským a léčivým, nebývá předepsáno, ale i zde platí Kneippovo „všeho s mírou a dobrého pomálu". Do směsí užíváme šípky vždy drcené.
V bylinářské praxi se využívají také šípkové hálky, což jsou nápadné útvary na listech, vytvořené infikováním listu žlabatkou listovou (Cynips quercisfolii) nebo některou z příbuzných žlabatek. Hálka se podobá ochlupené hlavičce, je nachově zelená a používá se jako výtečné tonikum a imunostimulans. V tomto případě se podává formou tinktury, v dávce 20 až 25 kapek, až 4krát denně. Formou nálevu se aplikuje zevně, protože urychluje zacelování ran a popálenin, ze kterých se oloupala pokožka.
Vnitřně podáváme nálev nebo lihovodný roztok zejména při horečnatých chorobách a také jako diuretikum, zvláště při močových kaméncích a písku. Při horečkách podáváme nálev po šálcích 2 až 4 denně, při léčbě urolitiázy aplikujeme najednou 0,4 litru, a to zpravidla v kombinaci s vřesem. Podáváme nanejvýš 4krát denně.
Při ledvinovém písku, ledvinových a močových kamenech pomáhá čaj plodů bez semen. Užívá se 1 polévková lžíce na šálek čaje, která se nechá krátce povařit, přecedí se a pije 3krát denně. Naproti tomu čaj pouze z okvětních lístků pomáhá při žaludečních křečích.
Šípkový likér posiluje po všech stránkách starší osoby: Litr plodů a 500 gramů bílého cukru necháme ve 3 litrech žitné 8 dnů na teplém místě vyluhovat a pak přecedíme. Pijeme 1 skleničku denně, před jídlem.
Poněkud jiný je další šípkový likér: Litr rozmačkaných šípků přelijeme litrem alkoholu a necháme 14 dnů stát v teple. Pak přefiltrujeme a dopiníme cukerným sirupem z 500 gramů cukru a 1,5 litru vody. Pijeme rovněž 1 skleničku denně.