Božena Kamenická nebo také „bába Radnická“, „bába Tymákovská“ či „Královna senzibilů“, lidová léčitelka, známá nejen na Plzeňsku ale v celé ČR. Zde jsme pro Vás sepsali všechny informace o této velmi zajímavé osobě, jež léčila výhradně pohledem na moč.
Biografie Boženy Kamenické, za svobodna Krutišové
Jméno Božena Kamenická zřejmě nikomu nic neříká ale „bábu Radnickou“ zná každý. Říkalo se jí tak podle místa, kde bydlela. Není to hanlivé označení, dříve se tak běžně říkalo kořenářkám nebo léčitelkám.
Božena Kamenická se narodila 7. srpna 1898 jako Božena Krutišová, v obci Janštejn, ve stavení číslo 58, skladníku Michalu Krutišovi, synu domkáře, pocházejícího z Opatova a Barboře Krutišaové, rozené Veselé, dceři dělníka v Janštejna. Porodní bábou byla Marie Vobrová, 14. srpnabyla pokřtěna katolickým kaplanem Felixem Liplem. Za kmotra jí byl soused Augustin Seidl s manželkou Růženou. Boženka vyrůstala spolu s další čtyřmi sestrami a pěti bratry.
Do školy chodila v Horních Dubenkách, kde již pociťovala něco zvláštního. V novinách sama poskytla následující rozhovor: „Od malička jsem se cítila trochu jiná, odlišná od ostatních dětí, neboť jsem často mívala zvláštní sny, barvité vize a někdy jsem slyšívala i zvláštní hlasy, jimž jsem nerozuměla. Projevovala se u mě zvláštní, podivuhodná citlivost, bohatší prožívání a hlubší vnímání okolí. Pociťovala jsem mohutná vnitřní pouta k přírodě a k lidem. Už tehdy se mi stávalo, že se mi v mysli mihl záblesk události, která se později ve skutečnosti stala přesně tak, jak jsem ji dříve spatřila. Plně jsem tomu však ještě nerozuměla. Tyto mimořádné schopnosti, které se u mě začaly projevovat zcela samovolně, jsem si nedovedla dost dobře vysvětlit. Později jsem pochopila, že nemohou být z tohoto světa, že je to dar od Boha“
Vlastními slovy hovořila takto: „Já už sem byla jako dítě taková ňáká anebo sem něco řekla a ono se to uskutečnilo! A to sem byla dítě no, tak to se mnou rostlo, ale tak nějak sem nevěděla ještě furt nic. Jednou sem viděla plakat celý svět.“ Maminka mi však řekla: „Boženko, to nesmíš nikomu říkat, oni by říkali, že si blázen, jak můžeš vidět plakat celý svět?“ Zanedlouho začala 1. světová válka. Božena Kamenická se stejně uzavřela. Své vnitřní zážitky vyprávěla až na sklonku svého života, jen svým nejbližším.
Když jako mladá dívka stála před volbou budoucího povolání, chtěla již tehdy pomáhat lidem. Zvolila si v té době pro dívky netypické studium medicíny. Volba se však ukázala jako chybná, když se zúčastnila první pitvy, omdlela a uvědomila si, že medicína není tou správnou cestou a školu opustila.
Na rozhraní plnoletosti, během první světové války, prožila blízké setkání se smrtí, když byla hospitalizována v jihlavské nemocnici. Jak sama vyprávěla: „Dostala jsem už i poslední pomazání. Já sem všechno slyšela, rozuměla, ale nemluvila. Naproti mě byl zrovna kněz a zpovídala se jiná pacientka a já sem slyšela všechno, z čeho se zpovídá. A tak nějak nevím, jak je to možné, že sem to všechno přežila. Slezly mi vlasy. Já nevim, ať to bylo co to bylo, nepamatuju si, ale vyšla sem z toho. Já jak sem byla mladá, a nic sem se nebála a odevzdaně sem čekala i na tu smrt. Kdybych tenkrát věděla, že budu žít, až mi bude 94“.
Ještě před svatbou, v průběhu námluv s budoucím manželem, měla Božena tehdy ještě Krutišová prorocký sen, ve kterém spatřila velmi tragickou událost. Týkala se jejího synka. Už tehdy prý cítila, že až se její dítě narodí, nebude dlouho žít. Ocitla se ve zvláštním, krásném prostředí, zahradě plné podivných květin a všude kolem panoval konejšivý mír a klid. Na lavici seděl její budoucí manžel, v plátěném cestovním obleku. Božena, v bleděmodrém rouchu splývajícím až na zem, se procházela mezi květinami, když tu najednou ucítila pohyb sukně a uviděla krásné dítě, chlapečka. Ten však po chvíli spolu s překrásným zlatým motýlem vletěl do otevřeného nebe, které se za nimi uzavřelo. Pak se otočila na svého budoucího muže a řekla: „On nám ulít a víc se nevrátí,“ a strašně naříkala. „Bylo mu asi 6 let,“.
Božena Krutišová se 24. srpna 1929 vdává s Karlem Kamenickým, který se narodil 1. srpna roku 1900 ve Chvojenci na Pardubicku, v rodině dělníka Františka Kamenického. V době svatby mu tedy bylo 29 let, zatímco Boženě 31 let. Oddávajícím je kaplan František Vlček, svědky jsou dva bratři paní Kamenické, Bohumil Krutiš, libochovický obchodník, a Karel Krutiš, strojní zámečník. Následně se Božena, již jako Kamenická, stěhuje do České Lípy. Manželé bydleli v ulici Schulgasse v domě č.p. 142, mezi lety 1879 až 1945 nazývanou právě Školní, dnes ulici Prokopa Holého.
V České Lípě se stala členkou prvorepublikového Zdravovědného spolku (Vereines für Gesundheitspflege und Naturheilkunde in Böhm). Spolek byl součástí širšího hnutí za obrodu společnosti a byl spojován s vegetariánstvím a otužujícími dechovými cvičeními, která probíhala na blízkém hřišti, pod širým nebem. Kromě důrazu na obligátní šíření léčitelství a osvětových myšlenek, bylo jedním ze spolkových záměrů také vytvoření katedry přírodního léčitelství na československé univerzitě.
Zde také v roce 1926 absolvovala kurs přírodního léčení a získala titul „Heilpraktikerin“ (praktik přírodovědeckého léčitelství). Tuto dobu lze považovat jako začátek jejího léčitelství. Při kursu se poprvé setkala s bylinkami, které ji od té doby provázely celým životem.
Sama jednou prohlásila: „Léčivé bylinky mám v srdci, v duši, s tím jsem se už narodila.“ Často s nimi rozprávěla jako s malými dětmi a projevovala jim velkou lásku, kvůli jejich zázračnému působení. Tvrdila o sobě, že k plnému využití a uplatňování svých mimořádných schopností musela postupně dozrát jako člověk svou myslí, duší i srdcem. Než se postupem let stala skvělou diagnostičkou a skutečnou znalkyní léčivých bylin, prodělávala jakousi školu vnitřního zrání, někde mezi nebem a zemí. Vzdělávala se po celý život, hodně četla, zajímala se o východní náboženství a filosofii, věřila v reinkarnaci.
V této době se také naplnil její prorocký sen. Při jedné z cest mezi Radnicemi a Českou Lípou se předtucha paní Kamenické vyplnila. 15. září 1935 došlo k autonehodě. Za volantem seděl Otakar Krutiš, spolu s ním cestovala paní Kamenická se synem Jaroslavem. Na silnici mezi Radnicemi a Němčovicemi bratr paní Kamenické nezvládl řízení a došlo k převrhnutí vozu. Otakar si pouze zlomil ruku ale malý Jaroušek byl na místě mrtvý. Božena na tuto tragickou událost vzpomínala: „Já ho měla v 5 minutách pryč, mrtvé. Já na všechno zapomněla, ale vím jenom, že sem ho zvedla z tý země, a jak sem mu takhle pohladila tu hlavičku, zůstal mi mozeček na dlani. Víte co sem prožila?“. Dva dny po tragické havárii byl malý Jaroslav pohřben na radnickém hřbitově. Tato bolestná nehoda jí ještě více utvrdila ve víru v osud a dopředu nalinkovanou cestu životem. Kvůli depresím přestala Božena dokonce na nějaký čas ordinovat.
Když Božena Kamenická začala i přes obrovskou mateřskou bolest znovu ordinovat, přišla záhy další osudová rána. Německá politika vyústila 30. září 1938 v Mnichovskou dohodu, kvůli postoupení Sudet nacistickému Německu, byly vyhnány desetitisíce lidí z pohraničí a mezi nimi byla i Božena Kamenická s manželem. I zde se stal zázrak. Božena byla volaná do rodiny k ošetření těžce nemocného Němce, který měl akutní revmatismus. Když byla následně sama evakuována, o chvilku se opozdila a přes silnici už byla zábrana. Vojáci co tam byli, prohlásili, že už jí nesmí pustit. Jeden z těch vojáků vystoupil a dal rozkaz, aby zvedli závoru, Byl to ten uzdravený Němec! Viděla v tom viděla milost pána Boha, že jí ten dobrý skutek takto oplatil vyplatil. Odjela rychle domů a do Prahy. Tam strávili cca šest týdnů a poté byl její manžel přeložen do Hradce Králové, kam se tedy přestěhovali Okupace a vyhnání z domova vyvolaly v léčitelce ty nejčernější myšlenky. Zasáhl ji velký smutek a nechtělo se jí žít. Zachránila ji však další duchovní vzpruha, další vize. Na plátně nataženém přes kus nebe viděla odehrávat celé dějiny našeho národa: „Všechny ty velikány sem viděla, a na konci sem slyšela hlas: Vidělas? Národ s takovouhle minulostí nikdy nezahyne! A to mi zachránilo život, to mě vrátilo sílu a já sem začala ordinovat, pracovat, pomáhat všestranně a vítězila sem taky na všechny strany a dodnes tomu věřím. A tak sem nakonec zase léčila fronty lidu a zapomněla sem na Českou Lípu a na dobré bydlo. Chtěla bych to tak nějak říct celýmu národu a všem lidem, který ztrácí naději, nebojte, já to viděla, a protože já sem to viděla, a všechno co sem viděla, bylo a je pravda, náš národ vítězí a nezahyne!
V Hradci Králové moc dlouho nepobyli, jelikož se nakonec s manželem rozhodli přestěhovat do Radnic, vesničky vzdálené několik kilometrů od Rokycan, kde už část rodiny žila. V Radnicích konečně nalezla Božena Kamenická domov a plně rozvinula svoji živnost a kariéru. Již v této době se začaly před jejím domem tvořit fronty.
Bába Radnická - léčitelka
Věhlas přírodní léčitelky dále stoupal a zprávy o jejích léčitelských úspěších se rychle šířily. Mohla se pochlubit rozsáhlou klientelou, a to nejen z Čech, postupem času k ní však nacházeli cestu pacienti skoro z „celého světa.“ Přestože komunistický režim léčitelství rozhodně nepřál a proti šarlatánům tvrdě vystupoval, Božena Kamenická zcela paradoxně v tomto období dosáhla vrcholu své slávy a spolu s dalším západočeským léčitelem, sušickým páterem Františkem Ferdou, tehdy stanuli na pomyslné špici tehdejšího přírodního léčitelství.
Přes prvotní problémy s režimem obstála, ordinování jí tiše tolerovali. Byli by sami proti sobě, také později léčila celou tehdejší vládu. Sama fungování v komunistickém Československu shrnula v roce 1992 takto: „Já jediná sem zůstala čtyřicet let mezi tim bolševickym režimem. Sama se tomu někdy divím, že těch čtyřicet let sem to vydržela, já jediná, bez doktorátu, jako šarlatán, jak mě občas nějakej lékař nazval. Ale já sem nebyla šarlatán, já sem pomáhala tam, kde nemohli pomáhat lékaři. Strach sem taky měla, aby na mě něco nenalíčili a nakonec sem tomu úplně stejně neušla.“
Místní národní výbor v Radnicích dokonce svou místní léčitelku podporoval, což dokazuje doporučení z 26. března 1949, aby bylo léčitelce uděleno povolení ke stavbě domu, které podpořil těmito důvody: Paní Božena Kamenická je ve všech končinách Česl. Republiky známa coby věhlasná přírodní lékařka léčivými bylinami. Od chudých lidí povětšině plat nebo odměnu nežádá, činí tak ze soucitu k bližnímu a chudé často ještě ze svých prostředků odměňuje. Také vznikla petice radnických občanů, adresovaná přímo presidentu Klementu Gottwaldovi. V ní občané žádali, aby „lidové lékařce“ Kamenické, která je obci velmi prospěšná, osobně udělil stavební povolení, neboť nevyhovující prostředí ovlivňuje nejen výkon léčitelky, ale i nemocné, kteří ve stísněném prostředí na úzkém, chladném schodišti často omdlévají. Dále je v návrhu petice zmíněno, že občané na její staveniště svezli písek, cihly a jiné potřeby a zavázali se, že jí dům ve svém volném čase postaví, a práci tak nebudou vykonávat na úkor pětiletého plánu. Tak byla v Radnicích oblíbená a respektovaná. Bohužel komunisté tyto výzvy nevyslyšeli, stavební povolení nakonec nedostala, a tak nevyhovující podmínky opustila. Denně totiž čekalo, ve zcela nevyhovujících podmínkách kolem sta pacientů.
V roce 1950 tedy zakoupila rozlehlou vilu se zahradou v blízkém Tymákově, kam se přestěhovala. Brzy se zde stala oblíbenou stejně jako v Radnicích a pokračovala ve své léčitelské činnosti. Pod nátlakem a tíhou událostí, začátkem dubna 1965, vilu prodala MNV v Tymákově. V budově zřízenou školku ještě pomohla vybavit, cítila se její patronkou. Nikdy ji ani chvilku nezamrzelo, že o vilu nakonec přišla. Tak se uzavřel patnáctiletý pobyt Boženy Kamenické v Tymákově.
Vrátila se do Radnic ke svým příbuzným. Přestože pomýšlela již na odchod do důchodu, davy lidí, které k ní stále proudily, jí v tom zabránily. A tak s pomocí příbuzných neúnavně ordinovala, přestože v roce 1971 už patřila mezi šest nejstarších radnických občanek.
Občas se objevovali lidé, kterým byla trnem v oku. Důkazem je anonymní udání z roku 1974, kdy léčitelku prošetřoval Odbor sociálních věcí a zdravotnictví Okresního národního výboru v Rokycanech ve spolupráci s Okresním výborem lidové kontroly a Okresním ústavem národního zdraví v Rokycanech. Ve zprávě je zmíněno, že činnost léčitelky je předmětem jednání už poněkolikáté, a že byla o rozsahu své činnosti poučena. Ze zápisu o tomto přestupku se dále dozvídáme, že paní Božena Kamenická je podle úřadů oprávněna k prodeji léčivých bylin, disponuje a vydává jen léky volně prodejné, se zahraničními léky nemanipuluje. Žádné osoby nezaměstnává, důchodce, který ji pomáhal ve skladu léčivých bylin je vůči ní v příbuzenském poměru. Řádně splnila daňovou povinnost, na Městském národním výboru v Radnicích odvedla za rok 1973 částku 10.955 Kčs jako daň z činnosti obyvatel.
Ve stáří se Božena Kamenická znovu stěhovala, tentokrát do Plzně, aby byla v trvalé blízkosti svých tří kluků, které vychovala. Radnice opustila v červenci roku 1978. V Plzni působila v Gulldenerově ulici 26. V Plzni se chystala na zasloužený odpočinek, vůbec nepočítala s tím, že si ji lidé vyhledají znovu. Pacientů tak neubývalo, spíše naopak. Jako významná osobnost se setkala s primátorem města, z vděčnosti byl pro ni dokonce pořádán koncert v hotelu Pupp, kde si vyslechla i svoji oblíbenou píseň Ave Maria.
Poslední léto trávila v Karlových Varech, odkud byla převezena do plzeňské nemocnice U Mulačů. Slabé srdce, vysoký věk a další komplikace jí nedopřály dožít se sta let. Svou poslední diagnózu určila v nemocničním pokoji spolupacientce. Druhý den, 5. září 1996 vydechla v soukromé nemocnici Privamed naposledy.
Léčitelské postupy
Léčila bylinkami, masážemi, někdy jen radou. Nejdůležitější byla ale její legendární diagnostická schopnost. Pacienta nemusela vidět ani znát, postačila jí jeho moč. Pomalu ji zahřívala nad lihovým kahanem, soustředila se a po chvíli pronášela první slova diagnózy. Jakmile moč dosáhla bodu varu, přilila do ní pár kapek hypermanganu. Z množství sraženiny, kterou hypermangan vytvořil, určila míru zahlenění organismu. Zjistila tak, co nemocnému chybí a jaké léčivé přípravky má naordinovat. Při zkoumání pacientovy moči byla schopna okamžitě a přesně určit správnou diagnózu, což by v některých případech vyžadovalo sérii laboratorních vyšetření a znalosti příslušných odborníků. Zároveň ale i poznala, že se jedná o beznadějný případ. I potom předepsala bylinky, aby nenarušila pacientův psychický stav, a doporučila nemocnému trvalý lékařský dohled.
Božena Kamenická přiváděla k úžasu i stoupence vědeckých praktik, kterým se nikdy nepodařilo popřít její diagnostické a léčebné schopnosti. Předtím, než provedla diagnostiku, se na rozdíl od lékařů nikdy na nic neptala. Přesto z úst „Báby radnické“ vyšla vždy správná diagnóza. Mnoho vyléčených si pak lámalo hlavu, jak to dokázala.
Celý svůj život obětavě pomáhala nemocným. Největší radostí pro ni bylo, když se jí pacienta povedlo uzdravit nebo přivést na svět tolik vytoužené dítě. Není znám případ, kdy by někomu za svou dlouholetou praxi svými léčebnými metodami ublížila. Její léčitelské úspěchy se rychle šířily nejen po českých zemích, ale i do zahraničí. Po druhé světové válce už měla pacienty ze Slovenska a západní Evropy, především z Německa, později dokonce i z Austrálie, Ameriky i Kanady. Pro svou obětavost, vlídnost, skromnost a pokoru se těšila velikému respektu a vážnosti. Neúnavně léčila až do konce svého života. Do její ordinace přicházelo denně kolem sta pacientů, ale kvůli pokročilému věku počet postupně snižovala.
Léčitelka nikoho neodmítala. Říkávala prý, že nemá právo odmítnout někoho například kvůli tomu, jak politicky smýšlí. Mezi její četné klienty tak patřilo i mnoho osobností z politiky a veřejného života. O pomoc léčitelku požádali například Karel Gott, Josef Kemr, Vladimír Menšík, Jiří Bartoška a mnozí další. Léčila i mnoho členů vlády, Antonína Kapka, Ludvíku Svobodovi zachránila svým bylinným čajem na čištění krve život. Do její ordinace zaslal moč také Gustáv Husák i Václav Havel. Traduje se, že k stáru pro posílení organismu namíchala speciální směs i T. G. Masarykovi. Do dnešních dnů se jedné z bylinných směsí, které se po Boženě Kamenické zachovaly, říká prezidentská.
O tom, jakou byla Božena Kamenická moudrou ženou, svědčí její celoživotní spolupráce s lékaři. Sama na rozdíl od jiných léčitelů, medicínu nikdy nepodceňovala a některé své pacienty k lékařům doporučovala. Nejvíce ke krčnímu specialistovi k vyoperování krčních mandlí, aby potom mohla pokračovat ve své bylinné léčbě. Přesto zpočátku mnoho lékařů stálo proti ní. Nelíbily se jim její „šarlatánské“. Když lékaři zjistili, že její metody fungují někdy i lépe než klasická medicína a některé, zejména náročné případy, léčí zdarma, jejich odpor postupně slábl. Sama si lékařů vážila, většinou je brala ve své ordinaci přednostně. Nejvíce obdivovala chirurgy, kterým říkala andělé na zemi.
Recepty a léčivé přípravky
Božena Kamenická byla znalkyní léčivých rostlin. Držela se zásady, že jednotlivé druhy nelze kvůli lepší dostupnosti zaměňovat, i když mají podobné účinky. Důraz kladla na jejich uchovávání, doporučovala je skladovat hermeticky uzavřené. Sestavila si své vlastní recepty bylinných směsí, kterými po určení diagnózy úspěšně léčila.
Pro své pacienty a nemocné, kteří ji vyhledávali, připravovala směsi bylin zprvu sama. Rostliny dostávala z Dobříše, kde léčivé byliny sháněli po celé republice. Byliny také odebírala z velkoobchodů a některé si nechávala posílat až z jiných zemí, například Francie. Byla ve spojení také s Japonskem, odkud odebírala mentol, který rozpouštěla s lihem a vyráběla takzvaný mentán, který využívala při masážích.
Na své bylinné směsi měla předtištěné recepty, ale mnohdy je pro konkrétní pacienty upravovala. Někdy změnila jen gramáž jednotlivých složek směsi, jindy některé bylinky vyškrtla a dopsala jiné. Soupis bylinek měl však ještě jednu úlohu, fungoval i jako pozvánka na příští návštěvu.
Příklad receptu báby Radnické
Léčivé bylinné směsi nazývala různě, Hormonka, Věra, Zlatobýlka nebo Desítka. Nebyly ale jedinými přípravky, které „Bába radnická“ využívala. V lékárně v Rokycanech odebírala pravidelně větší množství Hanzelínovy masti (mast získávaná extrakcí z listů olše alkoholem a etherem). Hanzelínova mast byla jednou z přísad do mastí, které se svými spolupracovníky míchala. Vznikala například mast Bílá na revma, bolesti zad, kloubů a končetin a na masáže, Žlutá mast na drobná poranění a vyrážky, hemoroidy a dokonce mírnící rýmu. Rozmarýnová mast účinkovala na bolestivé záněty kloubů a páteře. Šedobílá mast, léčila velice úspěšně dětské ekzémy. Využívala také speciální sirupy, a to pro děti sirup „medový“ a pro dospělé takzvaný „ČČ.“ Které podávala proti zahlenění. Připravovala i balzám, který léčil žaludeční a dvanácterníkové vředy. Jeho základem byla aloe, kterou rozmixovala a naložila do bylinných vín z dvaadvaceti bylinek.